Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

ANO, PANE MINISTŘE…

Na začátku školního roku jsem měl tu drzost, že jsem se na chvíli pokusil převtělit do role ministra školství a hledal jsem, co bych v jeho pozici pro naše školství v jeho pozici nejdříve udělal. Vím, že jsou to pouhá zbožná přání, ale při veřejných výstupech našeho ministra jsem měl často domýšlivý  pocit, že možná má doporučení četl.

 

Takový dojem je pro mne důkazem, že naše problémy  buďto  dobře zná, nebo má velmi dobré poradce, kteří mu dobře radí. Včera večer jsem v televizních  “komentářích“ poslouchal jeho vystoupení debatu k prosazování maturit. Jeho rozvážné argumenty mne znovu potěšily. K mnohému co řekl se hlásím a se sympatiemi. Líbí se mi, že postupuje systematicky, transparentně a důsledně. Už za několik týdnu po jejich „generálce“  se projevují blahodárné důsledky jeho snahy. Projevují se ve zvýšeném zájmu studentů o přípravu na premiéru v závěru školního roku. Mají snahu,  aby jejich výsledek byl příznivější, než byl výsledek  říjnové generálky. Plně souhlasím se zachováním nastavené náročnosti, protože jen tak se ukáže, v jakém stavu je současná vzdělanost naší nastupující generace.

    Ve zmíněném  článku: KDYBYCH BYL MINISTREM ŠKOLSTVÍ jsem slíbil, že se později vrátím ke svým doporučením a vysvětlím, proč právě tato opatření  považuji za důležitá. Myslím, že je nejvyšší čas, abych svůj  slib splnit. Psát o narůstání školní administrativy se mi zdá být plýtváním času. Byla ve školách vždycky a ještě dlouho bude. Jen mne nemile překvapilo, že s novou reformou a možností vytvořit si pro školu svůj vlastní vzdělávací plán ji vůbec neubylo. Naopak,  neúnosně se dále zvětšila. Někde zcela bez smyslu a zbytečně. Doporučoval bych, aby každý nový dokument, který  učitelé vytvoří na nějaký pokyn, byl nejen nařízen, ale zadavatelem bylo vysvětleno,  k čemu je dobrý a jaký má vlastně  smysl. Pokud se to  nedozví a nepřesvědčí, pak takový papír prostě vůbec nedělat.

    Financování školy podle počtu žáků je v pozici kdy je nedostatek  žáků a studentů  zcela zvrácený. Školství devalvuje na nedůstojnou a škodlivou přetahovanou o každého uchazeče.Padají všechna možná kritéria na schopnosti a možnosti budoucích studentů.  S takovou praxí je třeba co nejrychleji skončit,nebo docela  zlikviduje rozdíly mezi jednotlivými typy škol. Je třeba znovu obnovit normy kvality a dát jim prioritu  před potřebou přijmout v zájmu vlastní existence každého,  bez ohledu na jeho schopnosti a možnosti. Výsledky státní maturity mohou v tomto procesu návratu ke kvalitě sehrát svoji významnou roli. Ale nemohou být jediným kritériem kvality škol a potvrzením schopností učitelů i vedení školy. K posouzení kvality škol musí daleko více přispět  rodičovská veřejnost,  výbory zřizované obcemi a městy i samotné sdružením rodičů dané školy. Právě rodiče by v těchto orgánech měli mít své široké zastoupení a jejich aktivita by měla dokumentovat zájem, aby škola kterou navštěvují jejich děti naplňovala na potřebné úrovni svoje poslání . Aby si ohlídali, aby  učitelé pracovali podle potřeb dětí a byli vedeni řediteli, kteří nejsou jen úředníky, ale v prvé řadě pedagogy.  Osobnostmi, které svoji autoritou podporují poslání školy, v jejímž čele stojí.  Obměna ředitelů by byla podporou těchto snah a nedovolil  nikomu zabetonovat se na věčné časy  ve své funkci, bez ohledu na výsledky, kterých jeho škola dosahuje.

     Tak nevím, jestli moje plkání  má nějaký smysl a je vůbec ke čtení. Předesílám, že jde o úvahy člověka, který ve školství působil  několik desetiletí. Ale dnes stojí jako učitel-důchodce tak trochu stranou dění a je pouhým pozorovatelem postupujícího vývoje.  Nedělám si žádné naděje, že moje rady něco na tomto vývoji změní. Chci jenom vyjádřit svůj pocit, že máme konečně ministra školství, kterému je rozumět a z jehož vystoupení je zřetelně znát, že ve své funkci není jenom formálně a chce  učitelům a školám opravdu pomoci. Není přece možné přehlédnout, že učitelé jsou dnes jedinou profesí, které se netýkají škrty v platech chystané vládou od Nového roku. Umím si představit, jak je obtížné tuto pozici v rámci vlády  hájit a prosazovat. Panu ministrovi se to zatím daří. Daří se mu pohnout záležitostmi, které se po léta zdály neřešitelné a jen se o nich hovořilo, zatímco stav se stále zhoršoval. Zaslouží si proto naši podporu v těchto a dalších snahách. Proto rád a hlasitě říkám: Pane ministře, ano…


    nikdo zatím nehodnotil

13 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Je třeba znovu obnovit normy kvality... Které normy kvality máte na mysli?

  2. avatar

    Malinko bych zapochyboval nad spásnou rolí rodičů, o které tak nadšeně píšete. Z mé zkušenosti ze soukromé školy mohu říci pouze to, že nekompetentní zásah rodičů může způsobit více škody než užitku.
    Rodič má jen jeden zájem - blaho svého dítěte. Proto nebude v zásadě vůbec řešit Vámi předeslaný obecný zájem. Kvalita vzdělávání začíná a končí tam, kde je hranice možností jejich dítěte. Pak nastupují jen a pouze emoce, nikoliv kvalifikovaný úsudek.

  3. avatar

    ad 1: Mám na mysli kvalitu učení. Dnes stačí aby žák či student byl ve škole prostě jenom přítomen, nezlobil a měl "školu rád". Aby se tam také něco naučil, to už je jaksi vedlejší a nedůležité.

  4. avatar

    "Dnes stačí aby žák či student byl ve škole prostě jenom přítomen, nezlobil a měl školu rád. Aby se tam také něco naučil, to už je jaksi vedlejší a nedůležité." .. nezlobte se na mě, pane Suchoradský, ale nemyslím si, že by to s našimi školami bylo tak špatné, jak tvrdíte.

  5. avatar

    Měl jsem tam napsáno na "některých školách". Pak jsem to zesílil, protože trend je očividný. Takových škol přibývá...

  6. avatar

    Ad 2: A kdo jiný než rodič by měl mít zájem na tom, aby jeho děti byly na škole kam je posílá, dobře vedeny a vzdělávány? Konečně, každý rodič má víc pozic, než že je jenom rodič. A jak píšete, obhájcem a zametačem cestiček svého dítěte. Rodič je i zastupitel v obci či městě, sponzor, ale také odborník v nejrůznějších oborech lidské činnosti, pro které škola žáky a studenty připravuje.

    Začal bych proto u rodičů. To není žádný můj objev. Kolegyně se právě vrátila z USA (snad tím nikoho nepodráždím, že uvádím příklad ze země, která je teď naším světlým vzorem). Má tam ve škole dva vnuky (odpovídá naší 5. a 9. třídě). Rodiče ve škole kam docházejí, škole běžně pomáhají. Účastní se aktivně vyučování a pomáhají učiteli, vedou zájmové kroužky, organizují školní slavnosti, zájezdy, sportovní utkání apod. To u nás se vztah škola -rodina odvíjí v rovině souboje učitel-rodič. Bojuje se kdo je kompetentní děti vzdělávat a vychovat. Zdá se mi to nesmyslné. To všechno mají přece dělat oba a ve vzájemné podpoře a ve vědomé spolupráci. Já nemám zkušenost, že všichni rodiče jsou nekvalifikovaní. Stejně tak znám dost nepřizpůsobivých a nekvalitních učitelů.

  7. avatar

    "Mám na mysli kvalitu učení. Dnes stačí aby žák či student byl ve škole prostě jenom přítomen, nezlobil a měl „školu rád“. Aby se tam také něco naučil, to už je jaksi vedlejší a nedůležité...Je třeba znovu obnovit normy kvality..." Bez opory v nějakých konrétních datech hloupě zevšeobecňujete a vzhlížíte k jakési bájné minulosti... Znovu se ptám, jaké normy kvality máme obnovovat? Z jaké doby? Jak jste došel na to, že učení je vedlejší a nedůležité? Vaše plkání je jenom plnání.

  8. avatar

    Pardon, překlep:Plkání je jenom plkání.

  9. avatar

    Pane kolego, děkuji vám!
    Konečně jsem se dočkal alespoň náznaku polemiky na těchto stránkách. Zatím tu čtu jenom samé přikyvování a pochvaly. Je dobře, že se tu pro mně našel nějaký oponent :-)

    Proto přiložím další polínko do ohníčku: Jako učitel přeci sám dobře vidíte kam vede neustálé snižování nároků na žáky. Jako matematik pohu posoudit schopnosti a dovednosti žáků 7. a 8. třídy s násobilkou (i malou). Chtít na žácích vydělit dvě čísla, to je moc i pro maturanty. Natož umět mocnit a odmocnit. Ale co, máme přece kalkulačky a počítače.

    Jako češtinář snad dokážete posoudi, jak u žáků upadá schopnost používat mateřského jazyka. O dalších všeobecných znalostech ani nemluvě. Třeba vyjádření mladé účastnice televizní soutěže: "Jan Žižka ze Žižkova". A co takhle Krampolovo - Nikdo není dokonalý? Tam šprávnou odpověYď od mladších 30 let uslyšíte pouze náhodou. A jestli vám ani to nestačí, tak se podívejte na závěry z posledních výzkumů OECD. Kam až jsem se propadli. Čekám kdy Miloš Zeman zase napíše článek, o kolik míst jsme seestoupili pod Nepál. Vím, to není vina jenom učitelů a školy. Ale někde tam náš podpis určitě je. A úvaha byla o tom, že se to konečně může říkat nahlas. A že to říká dokonce i nás ministr. A nejen říká, ale chce pro zastavení tohoto strmého pádu něco udělat. Proto mu fandím.

    Mé názory ale pro vás budou zase jenom plky. No dobře! To je váš názor. Máte na něj právo. Ale pokud chcete pokračovat v tomto konfrontačním stylu debaty, nabízím pokračování formou dialogu, třeba přes e-mail: suchoradsky@centrum.cz.
    Myslím si, že se takový styl debaty nenají čtenáři těchto stránek zájem a oběma nám to může v jejich očích jenom ublížit. Ale to je zcela na vás!

  10. avatar

    Také bych si moc a moc přál v naší škole podobnou spolupráci s rodiči, jakou uvádíte ve škole v USA. Bohužel má zkušenost je poněkud jiná.
    Výrazná část dnešních rodičů nemá zájem o to, jak a co se děje ve škole. O školu se začnou zajímat až v okamžiku, kdy jejich synek či dcerka neprospívá, kdy je jejich potomek kázeňsky potrestán a pod. To pak jsou všichni znalci pedagogiky, všichni přesně ví, jak a co má učitel dělat. Všichni jsou přece odborníci, vždyť všichni přece chodili do školy. Čím hloupější byli jako žáci, tím chytřejší jsou jako rodičové. Holt platí i nadále stará pravda - Když je dítko chytré, je po tátovi, když je hloupé, může za to učitel.

    A teď si představte, že se takováto matka (otec) stane členkou školské rady nebo zastupitelstva nebo nedejbože hned starostkou. To si pak nemůže být ničím jistý ani ten nejzabetonovanější ze zabetonovaných.

  11. avatar

    ad 10: Pane kolego, děkuji za vaši reakci. V mnohém s vámi souhlasím. Ač je mi přisuzována role pesimisty, tak v komunikaci s rodiči jsem notorický optimista. Na podporu svého názoru přidávám dnešní článek v mém blogu: Dědův školní diář, na adrese: http://deduvdiar.blogy.rvp.cz/2010/11/30/rodice-mych-zaku/

    Doufám, že rodič takto pojímající spolupráci se školou se členem rady školy nestane. Neměl by být ani funkcionářem SRPŠ. Tak nějak se nám vytratila role těchto volených institucí a postupně se proměnila v samozvané tribunály honotící učitele a školu, z pozic a postojů vlastních dětí - žáků školy. K takovému hodnocení školy a učitelů jsou ale přece dobře placeni jiní...
    Proto se znovu a opakovaně ptám po roli a poslání školní inspekce v dnešním pojetí.

  12. avatar

    Vážený pane,
    zaráží mě váš způsob blogování. Sám svůj příspěvek nazvete plkáním (Cituji: Tak nevím, jestli moje plkání má nějaký smysl a je vůbec ke čtení.), dokonce si pochvalujete, že se našel váš oponent (Cituji: Konečně jsem se dočkal alespoň náznaku polemiky na těchto stránkách.), ale nakonec moji reakce označíte za konfrontační styl a chcete se schovat někam do emailu. Teď opravdu lituji, že jsem se dal vyprovokovat. Už to neudělám. Chápu, proč vlastně blogujete. Přeji vám to.
    P.S.
    Vy si opravdu myslíte, že by Krampolův pořad mohl žít z natáčení správných odpovědí? (Úsměvná představa. A berte to prosím jako řečnickou otázku, nečekám, ba nechci odpověď.)

  13. avatar

    Vážený pane kolego,
    sice nechceta na svoji repliku žádnou odpověď, ale mám ve zvyku na připomínky k mým textům nějak reagovat. Určitě ne proto, že bych chtěl mít poslední slovo, ale považřuáji to za slušnost.

    Jestli se vám nelíbí můj způsob blogování, pak jednoduše stačí mé příspěvky nečíst. Plkáním jste mé texty prvý nazval Vy. Mám rád reakce na to co píši, i když reakce mi nemusí být vždycky příjemná. Ale ať je jakákoliv, je pro mne výzvou a potvrzením, že můj text někdo četl a že se nad ním zamýšlel. Za e-mail jsem se nechtěl schovávat, ale nezdáýlo se mi vhodné pokračovat v tomto způsobu komunikace veřejně, na místě, které má určitou kulturu komunikace. Ale vůbec se nebráním v naší debatě tímto způsobem pokračovat. Jsem totiž za léta komunikace po internetu z mnoha takových polemik vytrénovaný. Dokonce mi trochu ostřejší výměna názorů na tomto portálu chybí. Je to většinou ke prospěchu věci. A z mnoha takových polemik s různými oponenty jsem později získal své nejlepší přátele.

    Váš způsob reakce dost dobře nechápu. Snažil jsem se Vám odpovědět, ale vaše reakce dokazuje, že jste nic nepochopil a asi ani nechcete pochopit. Tak jako Vy víte proč bloguji (gratuluji Vám, diskutovat s jasnovidcem není běžná příležitost), já si zase myslím, že vím proč Vy diskutujete. Máte radost, když to někomu můžete nadat... Doufám, že jsem Vás uspokojil.

    K pořadu: Nikdo není dokonalý... : Účastnil jsem se natáčení dvou dílů Krampolova seriálu a něco o jeho zákulisí vím. Není to zdaleka taková detektivka, jak si myslíte. Odpovědi se předem s oslovenými nijak popdrobně nepřipravují, ani později neupravují. Je to určitý (i když hodně náhodný a neprůkazný) vzorek intelektuální úrovně současné populace.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.