Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

MOJI KOLEGOVÉ A KOLEGYNĚ

Jak pojmout ožehavé téma, abych se nedopustil křivdy? Odhaduji, že jsem za své pedagogické působení poznal několik stovek kolegyň a kolegů (pro zjednodušení budu dále psát jen o kolezích, ačkoliv vím, že mezi nimi bylo víc než 4/5 žen), jejíž práci jsem dobře poznal. Zcela jistě  v době kdy jsem jako ředitel školy měl možnost návštěvy přímo ve vyučování. To je samozřejmě moje výhoda, protože většina kolegů se o práci ostatních  dozvídá pouze přeneseně, od žáků, rodičů a nemá možnost posoudit jejich pedagogické schopnosti z přímého pozorování při jejich nejvlastnější činnosti. Proto jsem byl vždy jako učitel  o vyslovení soudu o komkoliv z učitelského sboru, velmi opatrný.

 

 

Skupinu svých kolegů bych rozdělil zhruba  na tři části. Tou největší je jakýsi šedý průměr, který naplňoval svoji roli jako svoji povinnost. Tato skupina se  chovala tak aby  nikde nenarazil, ale také v ničem nijak zvlášť nevynikla. Přitom  zástupci  této „šedé zóny“ prostupovali všechny věkové kategorie. Nevím  jak a proč  bych tuto  skupinu dál popisoval, protože nikomu ve sborovně ani ve třídě nijak nepřekáželi, ale zjevně také  nechyběli.

        Další skupinou byli vyložení podrazáci, o kterých hovořit jako o kolezích by bylo jejich nemístné vynášení. Nejhorší na nich bylo, že se většinou tvářili zcela loajálně, ale ve skutečnosti pracovali jenom pro své výhody a vlastní zviditelnění. Při sestavování rozvrhu měli nejvíce připomínek a sami iniciativně měnili  lístečky na vyvěšeném rozvrhu ve svůj prospěch a podle svých představ. Ve své třídě zase pro změnu „čistili“ žáky  kteří jim dělali problémy. Ať v chování nebo v prospěchu a prosazovali  jejich přeřazení do jiné třídy, případně  je nechali propadnout do jiného ročníku. Chovali se navenek kamarádsky, ale ve skutečnosti šířili ve sborovně ale i na veřejnosti zprávy, které měli  určité  členy sboru znemožnit. Byli mezi nimi tací, co  psali na různá místa anonymní dopisy s udáním na jim nepohodlné  kolegy, nebo ředitele, který jim údajně nepřál. Musím přiznat, že tato skupina nebyla početná, ale bohužel vlivná. A často i jeden takový  jednotlivec stačil k tomu, aby dokonale otrávil atmosféru na škole ostatním. Soužití  s takovými kolegy bylo těžké, protože jim jejich projevy bylo jen těžko dokázat a usvědčit je tak z nekolegiálního jednání.

    Nakonec jsem si nechal skupinu vstřícných a veskrze milých kolegů, se kterými byla radost spolupracovat. První takovou jsem potkal hned na začátku své pedagogické dráhy. Mile  mě uvítala a jako učitelského novice mě provázela úskalím prvých praktických zkušeností. Dostala mě tím, že mi nabídla tykání, ač byla nejstarší členkou sboru a po celý rok, než odešla do důchodu,  mi byla nenápadnou rádkyní a pomocnicí. Na další takovou dobrou vílu vzpomíná určitě moje dcera, když její první paní učitelka, přes své mládí a  zkušeností, zcela intuitivně zvládla nástup začínajících školáků, a pak se jim po 3 roky věnovala i mimo školu. Jezdila s nimi na výlety, za poznáním i zábavou o víkendech a její vyučování nebylo nikdy nudou, ale dobrodružné poznávání. Charakteristické pro tuto skupinu bylo jejich zaměření na žáky, na školu a její potřeby. Nelitovali čas ani námahu pro jakoukoliv činnost, která vedla k zpříjemnění prostředí a atmosféry ve sborovně i ve výuce ve třídě. V duchu jsem těmto kolegům nazýval „ pedagogičtí andělé“. Přicházeli s novými nápady a iniciativami, které práci školy posunovaly na vyšší úroveň. Šli příkladem ostatním nejen v plnění povinností, ale hlavně v tom co nabízeli svým žákům a škole navíc.

     Na školách na kterých jsem působil, jsem se potkával se zástupci všech tří skupin. Komunikace s každou z nich byla jiná. Ale není pochyb o tom, kterou skupinu jsem preferoval a kam se snažil zařadit. Jako ředitel jsem si vážil a doslova pěstoval kolegy třetí skupiny a vedl neustálý, leč marný boj o proměnu  té prvé největší skupiny.  Poznal jsem, že převýchova učitele je v zásadě jeho osobním problémem a působení na jeho změnu z vnějšku efekt nepřináší. Co mne nejvíce mrzelo, že jsem zažil ředitele, kteří svým působením rozšiřovali především skupinu průměrných a ti aktivní jim vadili a tak trochu i  překáželi. Asi proto že sami jako učitelé do této skupiny kdysi patřili.


    nikdo zatím nehodnotil

Jeden komentář k příspěvku

  1. avatar

    Dobrý den pane Suchoradský. Přeji Vám, abyste se i nadále setkával se skupinou kolegů, která Vám je blízká.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.