V úterý se v Praze uskutečnila demonstrace zaměstnanců proti připravovaným vládním opatřením na příští rok, které se negativně odrazí na jejich výplatách. Demonstrovali policisté, hasiči, zdravotníci, úředníci a mnozí další, mezi nimi i učitelé. Ti jediní neměli k protestům důvod, protože jim vláda, ústy jejich ministra slibuje naopak platové navýšení. Přesto považuji za správné, že se demonstrace zúčastnili. A to ze dvou důvodů.
Tím prvním je symbolický projev podpory s ostatními zaměstnanci, kteří jsou tentokrát nejvíce postiženi. Vzpomínám jakou vzpruhou byla účast kulturních pracovníků na podobné učitelské demonstraci, které jsem se v 90. létech jako odborář účastnil. Jim tenkrát také o nic nešlo, ale přišli učitele podpořit. A bylo mezi nimi i několik známých osobností – herců, spisovatelů, novinářů. Tentokrát jsme jejich projev solidarity mohli oplatit a učitelé to pochopili a k demonstraci se veřejně přihlásili a v nemalém počtu se jí i zúčastnili.
Druhý klad, který vnímám jako pozitivní je skutečnost, že si na školách možnost veřejně se projevit uvědomili mladí učitelé. Tenkrát jsme na stávku do Prahy cestovali pouze dva, nejstarší členové učitelského sboru. Tentokrát jela početná skupina mladých a ti starší zůstali na škole učit. Je dobře, že si mladí uvědomují, že skryté kritiky a postranní nadávání na poměry stav jen málo změní. Ale sjednocené úsilí a vzájemná podpora profesí se společnými problémy má velkou naději na úspěch. Rád bych věřil, že včerejší vystoupení zaměstnanců dá vládě signál, že doba kdy si někde nahoře někdo rozhodoval o „těch dole“ je definitivně pryč a že hlasy těch, kterých se připravovaná opatření dotknou, jsou až tam nahoru konečně dobře slyšet.
