MNOHÉ SI DĚLÁME SAMI …

Často poslouchám od lidí nejrůznější kritiku školy i učitelů. Většinou nespravedlivou, danou jejich negativními zkušenostmi se školou, kdysi hodně dávno… Ale jsou situace, kdy jen těžko hledám argumenty k obhajobě. Mnohé si přitom děláme sami!

 

 

Mám na mysli nejen naše chováním, ale také  tím jak své okolí zbytečně dráždíme viditelně nevhodným jednáním. Je nám vyčítáno, že máme krátkou pracovní dobu, danou rozvrhem hodin, častými prázdninami, 45minutovou vyučovací hodinou. Lidé nevědí, že učitel pokračuje ve své „práci“ i doma, opravováním písemek, přípravou na vyučování dlouho do noci. Přesto považuji přinejmenším za netaktické, prchají-li učitelé bezprostředně po odučené poslední vyučovací hodině  ze školy. Často ještě v dopoledním čase jsou ti dojíždějící vidět na zastávce  autobusu nebo na nádraží. Neuvědomují si, že jsou stále pod bedlivými  zraky veřejnosti, která jejich odjezd denně sleduje a také hodnotí. Myslím, že by neškodilo, aby zvláště na malém místě, kde se lidé velmi dobře znají, měl učitel na takové „maličkosti“ dávat větší pozor.  A vůbec by neškodilo, kdyby si  mimotřídní činnosti dělal ve škole a domů odcházel v době pro ostatní pracující obvyklé. A to z vlastní vůle, bez vydaného příkazu svého ředitele.

       Nedávno se mi dostala do ruky školní kronika z 50tých a 60tých let minulého století. Tedy v době, kdy jsem se na dráhu učitele teprve připravoval. Byl jsem překvapen, kolik aktivit v místě učitelé během roku zajišťovali. Pravda, mnohé s prací učitele vůbec nesouvisely, ale určitě vytvářely jeho obraz a autoritu nejen jeho, ale celé školy.  A nešlo zdaleka jen o aktivity politické. Bylo samozřejmostí, že učitel-tělocvikář pracoval s mládeží v místním sportovním oddíle. Na každé škole byl pěvecký sbor, který se často prezentoval vystoupeními na veřejnosti, množství zájmových kroužků všech směrů a zaměření bylo tehdy na škole samozřejmostí. Když čtu jména těch žáků, kteří je tehdy navštěvovali tak vidím, jak silně tato činnost ovlivnila jejich další  život. Jsou dnes odborníky v činnosti, kterou na škole v zájmovém kroužku začínali. Nebo sami jako otcové vedou podobné zájmové útvary i dnes, s našimi žáky.

 

 

   Změny, kterými škola prochází, přinesly učitelům řadu podnětů, řadu výhod a zklidnění. Na druhou stranu je tolerance společnosti řadou učitelů vykládán tak, že smyslem jejich působení je naplňovat jenom svoje učební povinnosti. Nad jejich rámec se angažovat nechtějí. Řekl bych, že je to nepochopení naší kantorské role. Ani dnes není frází, že učitelské povolání je tak trochu i poslání…